Domov pro seniory: opomenutá, avšak nenahraditelná práce

Domovy pro seniory může být pro mnoho lidí kontroverzním tématem. Většina z nás je má v hlavě, bohužel, zafixované jako stará zařízení s hrubým personálem a nulovou empatií, ale není tomu tak. Díky své mamince jsem si mohla zkusit praxe v Domově pro seniory Hustopeče, příspěvková organizace, kde pracuje jako zdravotní sestra. Tento domov seniorů funguje se zvláštním režimem, jelikož většina ubytovaných seniorů má Alzheimerovu chorobu či stařeckou demenci.

Je pondělí, půl sedmé ráno, a já vstupuji do Domova pro seniory v Hustopečích, kde začíná můj týden praxí a zároveň první 12 hodinová směna. Ze studentky ekonomické školy se na týden stala pečovatelka o staré osoby s psychiatrickými nemocemi. Sjíždím výtahem do suterénu se převléci do příslušného oděvu. Po předání informací od personálu, jenž měl noční službu, se jde do práce.

"Domov je rozdělený na tři patra. Na prvním patře jsou pouze plně ležící uživatelé, druhé i třetí patro jsou namíchané. Ty dnes budeš v úplně nejvyšším, tedy třetím, patře," vysvětlila mi hlavní sestra. Jako první na řadu přichází ranní hygiena. Klienty musíme přebalit, převléci, a mezitím, co si v koupelně čistí zuby (ať už v puse nebo schované v šuplíku), jim usteleme postel. Nakonec klienty odvezeme či pošleme do jídelny na snídani. A takto po celém patře. Ke snídani jim obvykle pustíme televizi, kde nejčastěji hrají staré české pohádky a filmy. Každý klient má individuální stravu, někdo má racionální stravu, jiní mletou a další MUS (mechanicky upravená strava). Po jídle se někteří vrací zpět na pokoji, další zůstávají v jídelně, kde sledují film, a ostatní čeká koupání. "Ranní hygiena patří mezi nejnáročnější části dne, protože přes noc se může stát cokoliv, ale musíš to tak brát a prostě být v klidu," popsala mi pečovatelka Kamila, se kterou jsem ten den měla službu.

Skoro polovina směny je již za mnou a klienti mají za sebou oběd, který doveze vždy jedna z pečovatelek. Stejně jako dopoledne, se v odpoledních hodinách můžou klienti aktivizovat, tedy kreslit, sledovat pohádky či si jen povídat. Většinou také přichází mnoho návštěv, ať už jejich drahé polovičky, děti či vnoučata, které si obvykle vezmou klienta domu anebo na procházku. "Večeři Vám máme schovat?" ptáme se. "Nene, doma máme zákusky," je nejčastější odpovědí návštěv.

Jako asi u všech lidí na světě, i v domově pro seniory přichází ve večerních hodinách večeře. Po ní stačí už jen udělat večerní hygienu, nachystat do postele a spát. My uklidíme jídelnu, předáme informace večerní směně a převlečeme se zpět do našeho oblečení.

Když se s mamkou vracíme domů, je již tma jako v hlubokém oceánu a v okolí silnice lze pozorovat kouř z komínů rodinných domků a malá světýlka procházející skrz okna. Cítím se kouzelně, unaveně a v neposlední řadě jsem na sebe hrdá. Práce zaměstnanců v domovech pro seniory je více než obtížná. Ne nadarmo se říká, že jsme v životě 2x děti, a to na začátku a samém konci. Člověk si zde vyslechne tolik informací, které z většiny ani nedávají smysl a vše musíte několikrát opakovat. Někteří klienti srší dobrou náladou, ostatní jsou naopak zmatení a nic si nepamatují, bohužel, tak fungují choroby, které napadly uživatelé tohoto zařízení, avšak jsem více než vděčná za to, že s nimi můžu být. Nelze opomenout ani úžasný kolektiv, kde se všichni navzájem doplňují a můžou se jeden na druhého spolehnout. Odnáším si nespočet zážitků, zkušeností a nemůžu se dočkat dalšího dne. (ib)

snímky: archiv, domovhustopece.cz